aristokrat

Aristokratem nebo aristokratkou se v nejčastějším smyslu tohoto slova rozumí příslušník či příslušnice šlechty, tedy vládnoucího mocenského stavu, vládnoucí třídy v rámci společenské hierarchie.  S postavením aristokrata je spojeno větší množství práv uplatňovaným vůči ostatním lidem i vůči státu, většinou je s tím spjato také vlastnictví pozemků.

Téměř u všech národů na světě se vyskytují aristokraté i aristokratky, z obyvatelstva se vyčlenili už při přechodu z rodové společnosti k dalšímu uspořádání. Obvykle šlo o úspěšné jedince, kteří něčím vynikali a dokázali si před ostatními získat respekt a postavení. Například vynikali vojenskými schopnostmi, dokázali jít do války proti nepříteli. Postupně se prosadilo dědičné vyšší postavení aristokratů. Zároveň se aristokraté pyšnili titulem a znakem svého rodu, tedy erbem, který sloužil k jejich rozlišení a za zásluhy byl dále povyšován. Velký význam měli aristokraté ve středověké společnosti.

• Původem, pokud se narodil ve šlechtické rodině, nejčastěji se uznával původ po otci.
• Povýšením do šlechtického stavu, které prováděl panovník.
• Šlechtictví mohlo být i součástí požitků vyplývajících z některých vysokých funkcí

V každé zemi fungovala hierarchie aristokratů trochu jinak v závislosti na místních zvyklostech a dějinném vývoji. Například pro Japonsko byly typické dvě vrstvy: daimjó, dědiční vlastníci půdy a nižší samurajové, válečníci. Čínský císař zase uděloval dědičné tituly, ale v další generaci jejich nositelé klesali o stupeň níže. U nás od 12. století fungoval nižší stav aristokratů, kam patřili vladykové, zemani a rytíři a stav vyšší, tedy panský. Po bitvě na Bílé hoře roku 1620 se tituly aristokratů u nás ustálily následujícím způsobem:

1. Vévoda
2. Kníže
3. Hrabě
4. Svobodný pán/baron
5. Rytíř

K pozvolnému ústupu postavení a práv aristokratů začalo docházet postupně vlivem revolucí (například Velká francouzská revoluce roku 1789), které měly zajistit všem občanům stejná práva. Aristokraté byli pak považováni za obyčejné lidi bez jakýchkoli dalších výsad. Význam aristokratů tak začal klesat až na dnešní úroveň, kdy mají jejich tituly ve většině demokratických zemí jenom čistě formální nebo čestný charakter. Některé země ale dosud moc a postavení aristokratů uznávají, jedná se především o monarchistické státy, v jejichž čele stojí panovník.

V některých státech světa se aristokraté vydělili z vládnoucí třídy, stranické struktury. Jde o typický jev autoritářských komunistických států, kde se do čela dostal revoluční vůdce a jeho rod, jako třeba KLDR nebo Kuba. Jejich vůdci se pak stali aristokraty s větší mocí a většími právy než všichni ostatní obyvatelé. 

V současnosti jsou tituly aristokratů uznávány pouze v zemích, které mají monarchistické uspořádání. V Československu byly v roce 1918 po vzniku republiky zrušeny zákonem č. 61/1918 Sb.

V přeneseném významu se slovo aristokrat používá také jako označení pro člověka vybraného chování a vynikajících vlastností, který je pro své okolí vzorem, pokud jde o jeho morální kredit a práci.

Druhým pólem je ale slovo aristokrat v hanlivém smyslu, které tak označuje člověka, jež se vyvyšuje nad ostatní, chová se povýšeně a neadekvátně svému postavení a schopnostem.