empatie

Empatie je schopnost člověka porozumět pocitům jiných lidí, jako by to byly jeho vlastní pocity, či emoce. Pro dobrou schopnost empatie je důležité odprostit se od vlastních hodnot, pocitů, předsudků, asociací, názorů a přijmout hodnoty druhého, jakkoli mohou být v rozporu s těmi našimi. To nám pomůže pochopit, proč daný člověk jednal zrovna tímto způsobem, jeho duševní stav, jestli to bylo v souladu s jeho vlastním přesvědčením, jaké pocity to v něm evokovalo a co to v něm zanechalo.

Chceme-li se vcítit do nějakého člověka, vycházíme primárně z jeho aktuálního chování. Velkými pomocníky jsou mimika a řeč těla, která vypovídá o sebvědomí a jiných vlastnostech, které se přímo odráží na fyziologickém projevu člověka. Také určení temperamentu (melancholik, sangvinik, cholerik, flegmatik) nám může při vciťování pomoci. S empatií je také spojena aktivní spoluúčast v podobě zpětné vazby. Díky vcítění můžeme odtušit, jaký bychom měli zvolit tón hlasu, držení těla, nebo metodu jednání, abychom danou situaci vyřešili vhodným způsobem.

Čím déle známe člověka, do kterého se chceme vcítit, tím lépe pro nás. Můžeme se totiž opřít o minulost - víme, kde a jak daná osoba vyrůstala, jaké zásadní životní události zažila, co jí zajímá, jaké má koníčky. Díky tomuto všemu dokážeme lépe určit, jaké hodnoty pokládá v životě za důležité, jak může reagovat na všelijaké podněty, nebo na interakci s konkrétními lidmi.

Schopnost empatie může být vrozená, častější je špíše určité nadání lépe se ji naučit. Právě studium je nejčastější formou osvojení si empatie. Určitou základní schopnost empatie má téměř každý člověk.

Obecně by měly být schopnosti empatie mimořádně rozvinuté u všech profesí, kde dochází k výrazné interakci s jinými lidmi. Pro příklad si uveďme některé z nich:

• psycholog
• terapeut
• lékař
• sociální pracovník
• manažer
• herec
• kriminalista

Empatie má bohužel široké uplatnění také v oblasti podvodů. Manipulátoři, sňatkoví podvodníci, pokoutní prodejci a mnozí další dokáží empatie velmi dobře využít ve svůj vlastní prospěch. Označení empatický člověk proto nemusí být vždy pozitivní.

Empatie není soucit, ani lítost. Pokud s někým soucítíte, nutně to neznamená, že rozumíte jeho pocitům. Můžu například litovat člověka, který je na invalidním vozíčku, ale pokud bych znal jeho pocity, dokázal se do něj vcítit, zjistil bych, že zrovna tomuto člověku dalo upoutání na invalidní vozík novou chuť do života, že přehodnotil své priority a věnuje se nyní takovým činnostem, které jej naplňují a na které třeba dříve neměl čas. Empatie proto není soucit, ani lítost. Také to není telepatie (čtení myšlenek), ani jiná paranormální schopnost vystřižená ze sci-fi filmu.

Empatická komunikace se dělí do pěti stupňů podle škály, kterou z původní devítistupňové upravil Robert CurkHuff.

1. Nízká úroveň - nepřesné empatické porozumění, pomáhající osoba často mění předmět hovoru a uděluje předčasné rady.
2. Středně nízká úroveň - pomáhající osoba nemusí zcela přesně dekódovat sdělení. Reflektuje pouze přímo vyjádřené informace, emočním obsahům se spíše vyhýbá.
3. Úroveň reciproční empatické reakce - pomáhající osoba sdílí s druhou osobou způsob porozumění, jejich reakce jsou si vzájemně velmi blízké. Pomáhající osoba se však nesnaží dostat pod povrch sdělených informací a ani do vztahu nic víc nepřináší.
4. Středně vysoká úroveň - tato úroveň umožňuje správně porozumět obsahu sdělení, včetně prožívání druhé osoby. Pomáhající osoba vede k rozvoji sebeuvědomění a hledání významu prožitků, včetně těch hlouběji uložených.
5. Vysoká úroveň - pomáhající osoba disponuje vysoce rozvinutými empatickými schopnostmi. Dokáže vytvořit vhodné podmínky pro osobní růst druhé osoby, dokáže identifikovat skryté významy a rozpoznat souvislosti mezi aktuálními pocity a zkušenostmi z minulosti.

Vcítění se do druhého

Jedná se o ztotožnění s druhým člověkem, pochopení jeho emocí v nějakém kontextu. Kromě vnějšího projevu člověka se snažíme přemout jeho hodnoty, přesvědčení, vztahy, historii a jiné. V herectví je to označováno jako studium role. Právě na hercích je dobře vidět, jak dobří jsou empatici, jak dobře se dokáží ztotožnit s postavou, kterou hrají.

Osoba, do níž se vciťujeme, nemusí být přítomná. Z toho plyne výhoda v okamžiku, kdy chceme odhadnout reakci člověka na událost, která teprve nastane. Vcítění se ovšem nemusí týkat pouze lidí. I zvířata se chovají na základě nějakých okolností. Lovci například využívají znalosti o daném zvířeti, své předchozí zkušenosti s tímto zvířetem, stejně jako analyzují prostředí, ve kterém se zrovna nachází. Nevědomky se tedy vciťují do loveného zvířete, aby na lovu uspěli.

Vstřebávání emocí druhého

Narozdíl od první metody, v tomto případě je nutná fyzická přítomnost člověka, jehož emoce budete přejímat. Je důležité vyčistit si hlavu od vlastních emocí a myšlenek a nechat do sebe pouze proudit emoce druhého, nebo druhých. Skutečně pak tyto emoce dokážete pocítit.

Nejdůležitějším faktorem je stav vaší vlastní mysli. Někdo používá nějakou z forem meditace, jiní mají zase své vlastní techniky, jak si vyčistit hlavu. Neměli bychom se také nijak snažit o získání pocitů sledované osoby, což vyžaduje jistý trénink.

Neurologická příčina, proč tato metoda funguje se nazývá zrcadlové neurony. Je to neuron, který se aktivuje, pokud něco uděláme, ale i v případě, že to udělá někdo jiný. Jejich přesná funkce nebyla dosud vyjasněná, vědci však tvrdí, že mohou mít vlký význam při imitaci a osvojování si jazyka. Jednoduše řečeno, emoce člověka se nějak projevují i navenek a pozorováním těchto projevů sami můžeme tuto emoci pocítit.