moteto, motet

Co je moteto, motet     

• (hudba) forma polyfonní hudby v 13.-18. století, stylově i funkčně velmi proměnlivá. Moteto vzniklo ve Francii otextováním vrchních hlasů klauzuly, ve 13.-14. století mělo 2-4 hlasy (odspodu: tenor, motetus, triplum, quadruplum) s různými texty (nejčastěji latinskými všeobecně duchovními a francouzskými světskými). Tenor byl zpravidla bez textu provozován instrumentálně a citoval rytmicky upravenou chorální melodii. V období francouzského ars nova se uplatnilo izorytmické utváření tenoru (často též instrumentálního kontratenoru, později i textovaných hlasů) a moteto se proměnilo z drobné kompozice ve velkou a náročnou formu (P. de Vitry ). V l. polovině 15. století plnilo 4-hlasé izorytmické moteto funkci slavnostní hudby k určité příležitosti. - Ve střední Evropě se od konce 13. století do po1.15. století vyvíjel jednodušší homorytmický typ latinského moteta, jehož textovaný tenor neužíval. Byl pěstován až do 16. století - Renesanční typ moteta užíval jediný latinský text (duchovní či k určité příležitosti), nejprve mělo moteto 3-6 hlasů a vokálně instrumentální obsazení, tenor se stal hlasem středním. Postupně převládla důsledná imitační práce a vokální obsazení, vzrůstala pozornost k zhudebněnému textu. Ve 2. polovině 16. století se rozšířila v motetu vícesborová 8-12 hlasá faktura, s přechodem k baroku rostl podíl instrumentální složky. V baroku se uplatňovala koncertantní i fugová věta, doprovázený sólový zpěv recitativní či ariózní. V protestantských zemích byly zhudebňovány texty v národních jazycích (J. S. Bach ). Od poloviny 18. století se moteto občas objevuje jako označení kratších chrámových skladeb (W. A. Mozart, J. Brahms, A. Bruckner.

Překlady do jiných jazyků